U zpovědi

Dneska jsem jej navštívila

v zpovědnici zelené,

trávou stlané, květů plné,

stromy, keři vroubené.

 

To On nás svedl

na cestu do ráje,

nechal nás poznat,

jak láska sladká je.

 

Pak z číše poznání

napít nám dal,

když to, co dřív nabízel,

nazpět si vzal.

 

Řekls, že zemřel jsi

ve mně, já v Tobě...

Rouháš se Osudu!

Hnijem snad v hrobě?

 

Srdce žalem pukající,

pookřálo, nechuraví,

i když každý na cestě sám,

tak žijeme, jsme přec zdraví!

 

Udělil mi rozhřešení za vše,

v čem jsem chybila,

ztracenou svou rovnováhu

jsem tak znovu nabyla.

 

Jsem smířená s Osudem,

v duši rozhostil se klid,

mé trápení pomine,

zotavím se, bude líp.