Jak dál...?

Tlustá čára rozděluje

na dvě části život náš,

jedna vzpomínek je plná,

co v té druhé, uhlídáš.

 

Někdo radí spálit mosty,

to chce vůli, odvahu,

vyhoď fotky z dovolené,

kufry stojí na prahu.

 

Není snadné opustit vše,

pro co člověk dýchal, žil,

jenže když dnes neodejdeš,

spadneš zpátky do bažin.

 

Jestli podváděl a lhal ti,

nelituj a zahoď klíč,

někde začneš zase znova,

až si hlavu vyčistíš.

 

Život není vždycky hezký,

někdy smutkem potrápí,

klacky pod nohy ti hází,

jsi loď, co se potápí.

 

Nakonec však slunce vyjde,

čas tvé chmury rozptýlí,

najdeš lásku novou, krásnou

jako křídla motýlí.