..dej za hrad a..
pak vejdi..
jako beránci našich ospalostí
míjející sklenice plné vypitého čaje
na papírových stezkách
za nepohádkami
pro noci bezespánku
bloudí perleťová kopýtka
lampy vyhlíží své můry
světlo je víra
narodit se jiná
byla bych motýlem
jen tady
pod ocelovým nebem
mezi nahými zbraněmi
prokvetlými rzí
se zdají všechny sochy šťastné
i když jim kus chybí
jen v kredenci
celí Tygr i Pú smutní
za terapií mlčením
co znenadání
vyroste a zboří chrám
ticho mi
a neléčí
A v sekretáři se Iháček smutně tváří,že kamarádi mají svoje taje.Že nedají mu napít čaje,že jako můry odletí.Ze zoufalství nechal si kopýtka nalakovat perletí.
12.07.2014 05:58:55 | Bakchus
ticho léčí...tam, kde my nic a nikomu nedáváme...chrám má schodiště...děkuji.z
14.06.2014 17:05:50 | zdenka
Ticho neléčí, když nechce...
Děkuji, že jsem mohla vejít skrze slova i obraz do Tvého křehkého a znepokojivého světa.
12.06.2014 16:10:55 | Pamína
Líbí se mi, nejsilnější je pro mne prostřední část... od lapm po necelé sochy je to skvělé:-)
12.06.2014 15:41:48 | Robin Marnolli
Musel jsem se vrátit, páč jsem absolutně nechápal ten konec. Nejspíš jsem z těch, komu jedno přečtení prostě nestačí…
12.06.2014 13:56:33 | Luky-33
ani nevím jestli ten konec skrývá nějaké odhalitelné poselství pro čtenáře :o)
většinou jsou to jen pocity co musí ven
12.06.2014 18:02:34 | hanele m.
Je vidět, že jsem úplně mimo, páč jsem měl pocit, že v závěru je jedno slovo záměrně vypuštěné. A největší legrace je v tom, že jsem si ho tam napodruhé našel. :-)
12.06.2014 19:57:09 | Luky-33
Krásné poetické obraty, neotřelé... ale tentokrát mě to nějak míjí, nevím proč.
12.06.2014 13:34:37 | Hesiona-Essylt