ŽIVOT? SMRT?

Je to zvláštní zjištění že se člověk rodí,
mezi výkaly a močí,
pak odjíždí v kočáře neznámo kam,
a na kozlíku smrt sedí-
kočí.

Okna jsou zakrytá a uvnitř šero vládne,
cesta plná výmolů a kamení,
kolem jen bažiny zrádné,
a ve škarpách poutníci
znavení.

Tam v dálce jistě štěstí na ně čeká,
do vysněnéné země všichni kráčí,
že své moře najde jednou řeka,
tu kuličku naděje před sebou
tlačí.

Jsme jako ty myši,co šlapou v kole,
a věříme že kolu vládnem,
pádíme nahoru,však stále jsme dole,
a kolo zastaví až jednou
padnem.

Vystoupit z kočáru a rozhlédnout se kolem?
Poprvé zkusit oči otevřít?
Je jako procházet voňavým polem,
je jako poprvé poslušnost smrti
odepřít..