Stvoření odjinud

Stromořadí vrhá dlouhé stíny,
po velkoryse pojaté strasse,
s něhou, jež mají gobelíny,
jede dívka, víle podobá se.

Její pohyby jsou jemné, ladné,
konané v rytmech metronomu,
má styl, bruslím bezpochyby vládne,
i stezkám pod korunami stromů.

V copu útlém vlasy sepjaty,
růžový top, stěží halí prsy,
jsem jejím zjevem značně dojatý
každý muž, jím dojat býti musí.

Oči skrývá velkými brýlemi,
pluje si doleva i doprava,
ve skluzech dlouhých, krátkých chvílemi,
pozvolna, do varu mě dostává.

Kroužila v pravidelných kruzích,
každičký příjezd očekával jsem,
ona byla ztělesněním Múzy,
tak jsem ji zřel, oněměl úžasem.

Sedím nedaleko černé strasse,
kde plula vznešeně na bruslích svých,
vyhlížím stvoření plavovlasé,
tak rád bych vyslovil:"Ich liebe dich!"