Proč prší?

Po noci probdělé kvůli dešti, nadešel den.
Hodiny běžely od čtyř k šesti a venku slunce,
jakoby zašlo, jakoby zase horizont našlo.
nutí mě ignorovat sen.

Tmavá mlha co venku pokrývá ranní ulice
a domy okolo mého,
ta mlha co nepropustí paprsek slunce, ani měsíce
zvěstuje něco zlého.
Zvěstuje, že ublížil jsem.

Nemohu vstát, protože vím že to venku bude bolet.
A proto se chumlám do peřin.
Temnota co za okny se mračí,co zkracuje ptákům dolet,
změnila se v déšť.

Byly čtyři a už je zase šest - nevěřím.

Moc dobře vím, proč kapky vody smývají mi okno.

Je to mým trestem.
Déšť je pro mne zvednutým prstem,
pohlavkem,
políčkem,
fackou vraženou v rukavici.
Jsem mnich co ztratil svíci.
Jsem jedním dolíčkem...řídký...plytký...