Vteřina strachu

na hraně vteřiny příští
leží tíha mého žití
v hlavě myšlenky se tříští
a strach beznaděj sytí

kazajka z nevědomí
tak pevně svírá
z plných plic řvu
to není fér
duše je děravá
jak kousek sýra
a klid si počíná
jako amatér

cvak
ta vteřina končí
přivírám oči
ve změnu doufaje
byl jsem tak naivní
že další nenaskočí
ach
ta lidská naděje
někdy tak hloupá je


a tak se bojím dál...