Rozechvělá holubice, vzpomínání
souostroví bílých míst,
na kterém tančíš, baletko ve skle,
do vlasů sněží Ti rozednění,
vánek bol rozfouká, zkoušíš číst
siločáry osudu do ledu vrostlé
Zpíváš si baladu o jablku,
kde místo hvězdy si ustlal kříž,
ztracená v objetí mořské pěny,
naději v oříšcích pro Popelku
rozlouskneš, až se probudíš
zdobená jinovatkou ženy.
Papily lásky zpaměti znáš,
slzy jsou střepy ze skla,
když vcházíš do života,
čas, který v mozaikách poskládáš,
je dar s příslibem kouzla,
které svou láskou dal Ti táta
s přáním ať jsi šťastná