VZPOMÍNKA NA TÁTU.

Život je velmi krátký, spíše kraťoučký,
a co, vždyť na tom i tak moc nezáleží,
a navíc, je přeci lepší žíti krátce, ale pěkně,
nežli dlouho, a býti pro druhé zhoubou,
jako můj táta.

Žil jsi dlouho, dlouho, a svinstva hodně zasel,
ještě dnes bych z toho pěkně, pěkně zvracel,
no, snad, kdybys žil krátce, nemusela mamka má,
vzít si život.

Kdepak je tě táto konec?, kdepak jsi?
nic zlého ti nepřeji, co má se stát, to se i tak jistě stane,
láska však Vždy, na konci, nad zlem vzplane,
a proto se o tebe již nebojím.

Dělal jsi i dobré věci, ne, nenene, to nejsou kecy,
komu čest, tomu čest, když mi bylo špatně, zábal jsi mi dával,
tvé dobré slovo pohladilo, měl jsem tě rád, jako děcko,
byl jsi prostě od zdi, ke zdi, to je všecko.

Teď, už je to tak, jak to je, a s tím, už nic moc nenaděláme,
snad moje žití očistí tvé chování, ne, neberu to jako svoje poslání,
prý jsem po mamce, držím ti palce,
ať dojdeš brzy klidu.
A možnááá, že už jsi v klidu,
že už nejsi od zdi ke zdi,
držím ti pěsti.