Melancholia

Za okny podzimní list padá,
já kvetla dávno,
jednoho dne z rána,
láskou pomatená dáma,
a do srdce podprahově
vkrádá se ta stará rána,
když vítr všechno listí
odnese, pak zhojí se.

Snad odnese i bolest
do pustin zimních krajin,
a na jejich krajích,
zazpívá meluzína,
s tuhou zimou namaluje
kvítí do oken - tak bílá.
Dál blátivá je cesta domů,
blesků, hromů ubylo
a přijde mráz.

Zmrazil jsi mě stokrát,

osude!

a roztát necháš jenom
napůl.