Divoký kocour

Přichází kocour, asi nějakého souseda
dívám se jak na zídku v pergole usedá.
Přicházím k němu blíž, on tlapkou sekne
stejně tak jako já, i on se mě lekne.

Tak vracím se znovu s mističkou mléka
pije ho zběsile, po bradě mu stéká.
Přidám pár granulek ať zažene hlad
už se mě nebojí, už věří mi snad.

Pak každičký podvečer přichází znovu
však jednou se dostaví z nějakého lovu.
Je mi ho líto, tak hrozně vypadá
asi se popral mě v tu chvíli napadá.

Pár dní, pár nocí uběhlo dále
kocour se potácí v bolestech stále
pak už se nevrátí, to dalo se čekat
mističku odendám, proč ji tam nechat?