Něco málo před usnutím

Kdybych byl básníkem,
Napsal bych Tě jako báseň.
Dostala by ses do čítanek.
(Myslím, že bych byl dobrý básník.)
A děti by se Tě musely učit zpaměti.
A mě by nenáviděly.
A ty vnímavéjší by Tě měly celkem rády,
Protože by poznaly, že v Tobě něco je...
A navíc bys byla krátká. - Tak akorát.
Nejspíš bys byla sonet.

A kdybych byl malířem,
Namaloval bych Tě.
Visela bys v Louvru
(Před Tebou by se tlačili obdivovatelé ve frontě)
A kunsthistorici by si lámali hlavy
Nad Tvým záhadným úsměvem
A obdivovali by ty Tvý zvláštní oči,
Co je sledují ve všech koutech výstavní síně.
A Leonardo by puknul závistí.

A kdybych byl třeba akvarijní rybička,
Nepamatoval bych si Tě.
Udržel bych Tě v paměti tak pět vteřin
(Tebe možná o vteřinu déle)
A po každé otočce u vzduchovacího kamene
Bych Tě potkával znovu.
A říkal bych: "Slečno rybo, Vám to tak sluší..."
A oba bychom klopili oči a červenali se
A všichni akvaristé by nás chtěli mít
Ve svém akváriu

Ale proto, že jsem jen ladič,
Marně si lamu hlavu.
Paměť mám poměrně slušnou,
Ale malovat neumím.
A psát básně.... no vždyť vidíš sama.
Nechtěla by sis aspoň koupit piáno?
Moc bys mi tím pomohla...