Dláždění jako zlaté

Co je pěvců v korunách,
postesknu si,
tahy smyčcem po strunách
vede slunce po chodnících
nedělního rána.

Dláždění připomíná
zlaté písky pobřeží,
škoda, že zde neběží
dlouhonohá...

Moře omývá písky
tisíce mil daleko,
touha ve mně vítězí,
efekt placebo.

Máš-li víru,
přivábíš do života mnoho dobrého,
každou noc
vysílej prosby k vesmíru...

Z boční ulice
jako zjevení
dlouhonohá,
slastné mámení.

Přivírala zvolna víčka
za chůze
a prvým předloktím jala husté kadeře,
aby je obratně
přemístila na levou půli hlavy.

Jednotlivé prameny
stékaly po jejím levém rameni
až k nevelkým prsům...