Pořád ta stejná

Dejte jí celý svět,

najde si v něm skrýš, kde bude nevidět.
Nedejte jí nic a bude toužit po všem.
Jak krásné něco mít a někým být!
Ovšem…
Zbavte ji rance a klesne pod váčkem,
pusťte jí plyn a udusí se koláčkem,
na každé přeci najde ale,
ale pak roztočí to v sále
a bude šťastná vedle krále.
A pak jen v klidnu klesne na lavici,
tak jako kniha leží na polici,
dovolí prachu skrýt jí rány,
už dávno nejsou rozedrány,
už nic nežene ji dále
a usne sama v loži krále.