Konec září opojen sluncem

Jeden by čekal
podzim
a že budou padat
trakaře.

Zatím to vyhlíží
jako na jaře,
dychtivé slunce
do tváře,
lidem při bohoslužbě
svítí.

V rukou faráře,
jeví se monstrance,
ještě působivější.

Také to cítí...

Zlaté odlesky
ve žhnoucích loučích
dohasnou v útrobách oltáře,
jakmile otočný podstavec
uzamkne mosazným klíčkem.

Hostie
uložena ve schránce
ano,
i takto lze vnímat monstrance...

Znamená podstatně víc...

"Kyrie eleison"

dojímavě zazní z kůru,
pokorně hledí vzhůru,
zraky věřících.

Také hledím
s očima v sloup,
leč o stovku metrů dále
v bujícím parku.

Kochám se vzrostlými větvemi
mířícími do oblaků,
namísto trakařů,
padají zelené schránky s bodci.

Po dopadu na zem,
valivým pohybem,
mezi papírky od extáze,
krystalicky hnědé kaštany.

Za mými rozložitými zády,
starci debatují nad pivem.

Sleduji pouť kaštanů,
putují nepředvídatelných drahách,
ve spleti kořenového systému.

Fascinace podzimem?

Nikoli jen okouzlení okamžikem
a odcházejícím babím létem...