Vábení

On přišel blíž a naklonil se níž,

natáhl ruku svou a já měla podat mou.

Však strach nedovolil jít mi dál

a on tam pak jenom stál.

Vnímala jsem jeho výdech i vdech,

viděla jsem slova a jeho rtech.

Má touha sílila a já se tomu bránila.

Bylo to jako z výšky pád,

jako nezkrotný a dravý hlad.

Mé srdce tlouklo jako na kostele zvon,

vydávajíc dunivý tón.

Mé ruce byly v třesu nezdolném

a mé srdce v plameni ohnivém.

Každá buňka mého těla

cítila jsem, jak se chvěla.

Ty nestoudníku běž už pryč

a vem s sebou ten můj chtíč.