Obraz v zrcadle

Dívám se, hledím
do tebe
a nedá mi doufat
že je na děje
znovu tě spatřit.

Snad ano, snad je
a odraz tvůj
stále mlčí.

Tak hledím a dívám se
stále dál
vzpomínky frčí
a je z nich bál.

Obrazy v tobě
jsou vyryté
avšak ty mlčíš
dál zarytě.

Vzpomínáš se mnou
na tu tvář
co hleděla tehdy
tak jako já dnes
a shlížela se v tobě?

Snad má nad hlavou
svatozář
snad jak holubice
letěla
tam do výšin
do nebe.

Tak zrcadlo moje milé
jež jsi dědictvím
né ze své vůle

vzpomínej se mnou
aspoň ty
když slzy tečou
do noty!