Promluva zvenčí

Latentní prázdnota
se vzpíná
a nastavuje svoji tvář
paprskům slunce -
až přijde čas
smočíš se v hluboké tůňce

Únava ti
proudí tělem
nevíš, jak bys
chodil kolem
tvých pocitů
a ztrát -
raději
zhanobit
stát

A večer pak pluješ mezi světy
ten tvůj se ti zdá ňáký jetý
proč lepší maj ty jiný
skety

Nesnadný závěr jsi tedy učinil
že totiž máloco má cíl
a to co by cíl mělo
tam jsi přestřelil