****
Vedla mě za ruku má máma,
říkala punčochy navlíkni
a na záda nasaď si tílko,
na hlavu čepici a šupejme do školky.
... venku je zima.
Už je to let,
kdy říkala jsem "mami".
Teď vzpomínám na chvíli,
kdy všechno bylo tak krásné,
ten dětský smích
a kolem samé hračky.
Pár pusinek na čelíčko
a ráno si popřát krásný den.
... musíme z pelechu rychle ven.
Jen upřímné ze srdce
"díky"
patří mé mámě,
i když občas slova krutá
co z úst se do vzduchu rozlhéhají
... řekneš
a mě do očí slzy vznesou,
i přesto maminko
jsi jediná....
Přes všechny chyby,
které obě máme,
jsme pořád na blízku
a říkáme:
" Tak zase někdy příště
se uvidíme..."
****
Snad neurazím...
Nemá to pro mne hodnotu ani tak poetickou, jako morální a laskavou.
Takový autor musí mít měkké srdce a to je dnes spíše vzácnost.
toho si také cením...tedy obsahu a způsobem, jakým je sdělen.
RM.
04.11.2014 19:19:48 | Robin Marnolli