Lidé se mění
jak dny a roční období
děti jsou nemocné
ani se nesmějí
ani nezlobí...
Lidé se mění
jak krásná krajina
co hloupostí naší
se ničit začíná...
Já měním se
jak voda, proud a vlny v řece
co tak líně teče
jak kámen na dně
co nechce se hnout
a hne se...
Působí to na mě, že se nám lidi mění před očima. Někdo k dobrému, ale ve většině je to ke špatnému a bohužel s tím nijak nepohneme. Závěr básně je výstižný, protože jako osoba JÁ se měnit třeba nechci, ale přece jenom, hneme se... někdy naší hloupostí... Krásně a výstižně napsané :)
12.11.2014 11:49:13 | Barčík
Působí to na mě, že se nám lidi mění před očima. Někdo k dobrému, ale ve většině je to ke špatnému a bohužel s tím nijak nepohneme. Závěr básně je výstižný, protože jako osoba JÁ se měnit třeba nechci, ale přece jenom, hneme se... někdy naší hloupostí... Krásně a výstižně napsané :)
12.11.2014 11:49:13 | Barčík
Zajímavě osobitě podané, s takovou zvláštní atmosférou, i hezky a zdařile zpracované. Skvělý závěr tomu ještě dodává :-)
11.11.2014 22:39:49 | Amonasr
Děkuji. Nezdá se ,ale v podstatě je velmi smutná...je totiž o změně...nejen časy,ale i lidé se mění...k horšímu...:-/
11.11.2014 22:58:28 | bogen
No tak... To z té poslední sloky takto jasně neplyne, to bys nemusel čtenáře svazovat a brát mu svým výkladem naději na změnu k lepšímu... ;-)) Nemusí se to sice povést (a většinou ani nepovede), ale už samotná snaha se přece cení... :-D
12.11.2014 11:50:58 | Amonasr
Máš pravdu,že do té poslední části mě "prosákla" i změna k lepšímu...:-) řeka je sice proměnlivá ale celkově se vlastně nemění, stále stejně plyne...a my jsme jak kameny,které se sice hnou, ale ne moc-brání se tomu špatnému :-)
12.11.2014 12:52:28 | bogen
Teď jsi mi udělal radost, bogene, ohledně toho bránění se horšímu - však si rozumíme :-) P.S. A někdy to stejně může být i naopak a taky to není špatné (bráníme se třeba podvědomě i změně k lepšímu, které nakonec podlehneme a po čase jsme za to rádi...) ;-)
12.11.2014 13:00:10 | Amonasr
...to máš pravdu,že obojí výklad je možný...sám si nejsem moc jistý jak jsem to vlastně myslel...podvědomí pracovalo samo :-) ten tvůj se významově nabízí asi víc...je v tom přece jen naděje :-)
12.11.2014 22:06:02 | bogen
To se mi právě líbí na poezii, že si dělá co chce a znejisťuje krom čtenáře i svého autora, co do ní vlastně sám přesně vložil. Svým způsobem ho přesahuje, pokračuje kamsi mezi řádky. To ji ovšem dělá živou a životnou, vlastně bez toho to snad většinou ani není skutečná poezie... :-)
12.11.2014 23:55:05 | Amonasr