Mezi nebem a zemí
Mezi nebem a zemí
Tvoje tvář je tak krásná a stejná,
ale proč někdo cizí a tak jiný
za ní smutně a chladně pobejvá?
Tvoje ruce jsou dychtivě čekající,
ale proč se do pěstiček svíjí,
a kde je ten horký žár spalující?
Oči máš jako láska mého života,
ale proč po stěnách bloudí,
vnitřní tajnou řečí po mně loudí?
Kam zmizela duše? Jak to skončí a kam se vydáš dál?
A já? Hledám spásu v plamínku, který kdysi jako požár hřál.
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
...pripada mi- jako dva lide v jednom- zakleti:)))...to vetsinou nevesti nic dobreho:(((...ale tobe ja posilam lasku a energii s ni tva Y
18.12.2014 21:18:09 | Yazmin
připomnělo mi to jedno rčení, zhruba těchto slov .. "po letech se k sobě i ty nejbližší duše k sobě natáčejí tou nejpodivnější stranou" .. pro mě je tato báseň spíše zamyšlením.. :)
17.12.2014 21:23:13 | Amelie M.
Drahá Amélie, děkuji za zastavení a komentář.
Inspirovalo mně kruté fyzické neštěstí...
Napsáno v rychlosti..jsem ráda, že nutí k zamyšlení.
17.12.2014 21:31:51 | MARKO
to je mi líto, snad se vyjasní..
17.12.2014 21:47:53 | Amelie M.
Děkuji za komentáře. Jsem ráda, že zavítáte...
V klidu děvčata...jde zde o neštěstí zatím mimo moji rodinu....trochu jsem si představila Alzheimera...moji dost pravděpodobnou budoucnost.
...a trochu fotky na FB...od kolegyňky, která pečuje o postiženého přítele...občas s ní prohodím pár slov.
18.12.2014 23:42:09 | MARKO
s touto nemocí mám dost blízkou zkušenost.. naštěstí jen pracovní.. a upřímně.. snažila bych se zabít dřív, než by to došlo do fáze, že už se zabít nelze.. (vím, kruté.. jenže.. :-/ )
18.12.2014 23:55:09 | Amelie M.