Já se vám odevzdávám

Tak brzy se u popelnic
odpad bez výčitek vrší,
lidé nosí krmi do lednic,
než aby sytili svou duši.

Pálí mě od rána modré oči,
škvaří se v ohně jazycích,
hlavu mám jak na veletoči,
raději byl bych v ulicích.

Nemám ani vánoční náladu,
sním o slastné možností,
jít ke krásce, tiše zezadu,
až se klid v domě rozhostí.

Praská mi ustavičně v uchu,
tělo mě zmáhá bez milosti,
víc a víc upadám na duchu,
podléhám snadno zlé lítosti.

A přitom za okny v ulicích,
velice štědře bůh obdařil,
dívky, půvabné jsou i chic,
nadto svítí slunce předjaří!

Alespoň teď,nemyslím na stáří,
v nemoci, si mladý nepřipadám,
ještě nemám vrásky ve tváři,
mám naději na kyprou madam?

Mohu tedy nadále doufat?

„Já se vám cele odevzdávám!“