Vyvolený

Šel jsem jednou, jenom tak
a potkal jsem jí u cesty.
Naříkala a plakala
v bílých šatech nevěsty.

V den, který pro ní snad měl býti šťastným,
já tušil velké neštěstí.
"Co se stalo, smím se zeptat?",
pohled do očí plných bolesti.

Pak vyslechl jsem ten příběh strašný,
a komu to můžu dávat za vinu?
Já neměl pro ni odpovědi,
snad myslela, že ji prominu.

Hledala svého vyvoleného a našla.
Kéž snoubila se láska s moudrostí.
Bohužel ona byla člověkem
a ten vyvolený lidskou hloupostí.