Říkáte...

Říkáte, že mě máte rádi,
každý druhý rád zradí.

Říkáte, že jste pořád se mnou,
jste pryč, při mém setkání se smůlou.

Říkáte, že víte, co potřebuji,
utíkáte, když má zlost bují.

Říkáte, že mám přeci svůj sen,
to je však vaše pravda jen.

Říkáte, že štěstí je vzdělání,
vidím v něm jen jeho lámání.

Říkáte, co bych měla dokázat,¨
vadí vám, když chci váhat.

Říkáte, co bych měla znát a vidět,
mé city, o tom nechcete nic slyšet.

Říkáte, co by mělo správné být,
kam bych vlastně měla jít.

Říkáte, že když nevím, co chci,
ať si z vás nedělám legraci.

Říkáte, že každý má duši,
po té moji střílíte kuší.

Pořád něco říkáte, stále dokola,
zapletená do lží, správná je prý škola.

Co cítím vás ani moc nezajímá,
nikdo z vás mě ani nevnímá.

Když bych chtěla svůj život vzdát,
nevěříte, jen se umíte smát.

Jednou to přijde..přestanete se smát,
já už se vás navždy přestanu bát...