Silvestr a předsevzetí

Když pozoruji tíseň vnitro bloku,
ještě dnes mě pálí oční bulvy,
zbytky sněhu ztratily svou bělost,
strážník, zas pověstnou bdělost,
prach skryl i přebal Taras Bulby.

Přestože dnes upíjím kolaloku,
můj silný zátylek hladí tma,
dostavují se pocity provinilé,
z množství pozřeného salátu,
oleje, strouhanky, rybího filé,
decilitrů požitého destilátu.

Mohu se nazvat skoro vším,
od jisté doby sebe neřeším,
pozbyl jsem cituplné vášně,
neberu se ani příliš vážně.

Mohu se nazvat kupříkladu
bodrým, tělnatým strýčkem,
jenž opěvuje ženskou vnadu,
moudrým, nelétavým sýčkem,
co nestrpí stádovitost davu
jen vzácně má dobrou náladu,
to když má příležitost na kávu
u mimořádně smyslné tety,
jež poskytne důvod pro výlety.

Klidně smím být také tím,
kdo dumá nad života cílem,
pokud jej tedy vůbec mám,
nerad to však přiznávám.

Byla poslední noc v roce
lidem jsem rozeslal SMS:


„Pár let nehoruji pro lásku,
leč pokud bych tvrdil opak,
byla by to nejspíš další lež,
místo lásky, opěvuji klobásku,
a ze salátů nejčastěji „šopák“

Uvěř mým slovům, zdali chceš,
stravovacích pochybení lituji
dál také čtenáři textu slibuji,
že si denně dopřeji procházku!

(abych nemusel myslit na lásku
z hebkých, krajkových podvazků)