Hřísní lidé města našeho

V obrysech města nad ránem

člověk rutinou omámen

a kanálem

kráčí dým,

jehož pára tvary představ vytváří.

Bezdomovci sají to teplo,

sají jako komáři

a šméčkaři

skrytý v tajemnu kapuce,

za dva litry balíček haluze,

jejich ryzí tvář se zrcadlí v místě kaluže.

Do chaotického ticha zašeptá výstřel,

snad splnila mrška svůj účel.

V metru se starci nacházejí v utrpení,

Werthera nebo Ježíše?

Zas tak hrozný to není,

tak nechme toho naříkání!

I holuby nad továrnou s hrdostí havrana

chtějí dostát klidu s obdivem

hereckých výkonů pana Marvana,

vzduch otráven od chemičky

a "prezidenta" Zemana.