Nevím...

Ta bolest,
jde z tebe.
A přesto je mojí.
Ta bolest,
je tvoje.
A přesto MĚ to bolí.

Ten pocit
ty tvoříš.
A jsem to já,
koho tíží.
Ty říkáš,
že je to v tobě.
A přesto se to ke mě blíží.

Myslíš, že slovo
je dost..
Pro toho,
kdo napsal epochy
své beletrie.
A tvrdíš,
že zachráníš,
něco co nežije.

Možná se málo ptám,
co je odpovědí.
Možná se ptám těch,
co cítí..
Ne těch, co vědí.

Třeba je to tak,
že chci příliš moc.
Žádám o tvou duši
a pro svou křičím o pomoc.

Nebo nevím,
co bych ráda.
Co mi máš dát.
Čas, šaty prada.
Nebo bys měl prostě lhát.
O tom s kým
a proč jsi..
Místo u mě.
Proč hřeješ jinou
a já ležím v zimě.

Proč ty seš sobec
a já sem ta,
komu bereš.
Proč z vás jsou dva
a na mě sereš.

Možná to zní
jako prosím.
Něco jako vrať se mi.
Přiznám,
že v sobě nosím cosi..
Co z tebe
dělá vlka mezi ovcemi.

Není to prosba o tebe,
není to volání do nebe.
Je to šepot.
Tichý sten.
Jak poznat pravdu
a jak sen.

Není tvá bolest.
Je mojí.
Není to v tobě.
Jen MĚ to bolí.