Kůrovec duší

Kůrovec duší

 

 

Hrdý,

tyčí se strom na stráni,

vichr, déšť ni slunce ho nezraní.

 

Silný,

tam rostl a jehličím se pyšnil,

vše tak, jak si kdysi vysnil.

 

Sám,

tam chřadl a pomalu skomíral,

a přec byl zdravý – umíral.

 

Já,

to stojím na stráni a opadám,

sic hrdý, silný, ale stále sám.

…

..

.