Stále stejný pohyb

Ten pocit,
že chce se ti zvracet,
zaháníš tic tacem.
Holka, je ti dvacet,
domů se vracíš nad ránem,
přesto nemáš kam se vracet
a všechno zabíjíš tím stále stejným pohybem.

Nahoru
a dolů,
do plic
a z plic.

Z plných plic přicházíš o rozum.
S tuší na kůži
a pískem pod ní
a stejně snadno tvá ústa slova roní.
Ať už jsou pro něj
a nebo pro ni.