K pocitům strachu
tíhla jsem dřív
měla jsem obavy,
že ztrácím se v nich,
jak promarním život
a záhy už nepoznám
kde je sever kde jih.
Strach mi vzal úsměv
a barvu z mé tváře
ztlumil i světlo
ze sluneční záře.
Vzal mi vědomí toho,
že někde je
růže co rozkvétá v poli
že i ta
růže se malinko bojí,
když zafouká
vítr a vezme nádheru její....