HUMANCORE

kamenná zimní vodo
křesne prach o kov
v zádumčivém hvozdu
jsem vyzáblý drobek
s tikem
a tak to je..v kostce tříštěného ledu
ve stavu zrodu
má nastávající
má obklopující
největší černočerná prázdnoto
má krásná smutnící přítelkyně tichoto
ve strnulém lese
nad uhelným nádražím
sídlí vytřeštěné oči mrtvé laně
a tak stejně je mi bez mámy
hlaď mě
prosím hlaď mě
tik
hebce hřej mě pomalu
budeme spát ze začátků
v levandulových rozpraskaných vázách
černých kapradin
v porcelánech noci odpočítaných
v ringu kde jsme sám se sebou
pojď na mne já
chyť tu železnou pěst
ve tmě
sevři ji ve svých malých dlaních
celého to zaplaví
má plíživá temnoto
má milovaná
ustelu si už zítra
jak se sblížím s posledním dnem
pomodlím se ve splavu věčného vítěze
za svého sobce
odbarvovače života
bušící ve mně do kovadlin
ztrácející smysl v zavátých srdcích
a již
slyším

s o s
l o v e

i v praskotu v šumotu rádiový bič
bouřky v hardcore nicot
neboť ten tikot bude kdesi
nade mnou
v okolí
a nad kolejištěm
zanikne v úpění jež ani já neukřičím
a lehce prolomím limity a nastoupím do nebytí
a tam se už budu těšit
z čisté lásky černovlásky
letící bleskem zase jinam
tik jako vždycky
tak má plíživá temnoto
ze mě nespočítáš do jízdních řádů nebeských
ani její vlas
ba vůbec nic
tož budu celý tvůj
a tady zůstanou jen připálený plecháče od čaje
jaké jsem byl alu mínium
do prošlých hořkých čokolád
jehož v kovošrotu za hotovost nesměníš
jakož nezměníš mne
abych uvěřil v jiný tikot
v život
když na rezavé železo sedl metalurgický klovák
funebrák v saku havraním
aby ztrestal všechny lidi v jednom
aby oni ze svého nuceně poslali na máslo
baňce zubaté počtářce chechtáků
a sami "svobodně" jedli svůj starej suchej chleba
a později jako zpráskaní bezzubí
vyhnaní psi z domova
zbytky tvrdejch kůrek..