Zpráva z druhé strany břehu

Svět je samé překvapení, dnes Svět je, a zítra?, zítra třebas není.
Přesýpací hodiny se stále obrací, a Svět se točí stále dál,
kdo by se už smrti bál.
O smrti se mluví čím dál víc, je to hit jednadvacátého století,
však se také asi, rakety jaderné, brzy rozletí.

Nebojme se však smrti, vždyť i tak jednou zemřeme,
no, spíše odejdeme k našim blízkým, tam co Světlo svítí, tam,
do pravé reality, nebojme, neztratíme nic ze své identity.
Tento pozemský přelud, tahle materiální fikce,
smrti vlastně není, jak vysvětlit to více.

A proto, nemějme strach, ať už se děje co se děje,
zahoďme věci plné beznaděje, pokud to jen trošku půjde,
a nemějme strach, ať už se bude dít cokoli,
lidská schránka shnije, však naše bití ve Světě Duchovním,
stále žije.