SOUČÁSTÍ

Jsme dvě osamělé duše čekající na okamžik, co nás zase dohromady spojí.
Jsme od sebe, tak daleko, a přesto nás spousta věcí pojí.
Snad vlídný úsměv, či letmý dotek, ba jeden pohled do očí.

A láska s bolestí jdou ruku v ruce, po cestě nikdy nekončících příběhů.
Žel, láska je jako voda, když se jí snažím uchopit, proteče mi skrz prsty.
A bolest se prý vyplaví slzami, to je lež, bolí to stejně.

Oba jsme rezignovali na lásku, uzavřeni v pomyslné bublině, v níž nás obklopuje jen zármutek.
A i když se usmíváš a tvůj úsměv je tak jímavý, v tvých něžných očích se přesto zračí smutek.
Ve svých snech, už tě nevídám, však mám o tebe strach, jsi stále v mých myšlenkách.