Před zdí

Životem jdu pořád za nosem,
nedívám se tam, ani sem.

Dopředu to nejde, dozadu už taky ne,
kde ta moje cesta asi spočine?

Projít, protlačit se, podlézt taky,
pár kiláků obejít, nedat přitom na nátlaky.

Nezbývá, než si nějak poradit,
hlavu si nerozbít, nenechat se poranit.

Co tam na mě čeká? Propast nebo nebe?
Bude tam samota, nebo podobizna tebe?

Ještě chvíli zůstanu s tebou, nebo sama,
dokud ještě stojím s pevnýma nohama.