Bílej svět

Pohublé tváře a prázdný pohled,
dávno si nad sebou ztratil už dohled.
Venku je chladno, ty máš v očích slzy,
měl by ses omluvit, že tě to mrzí?

Padnul si na dno a nemůžeš vstát,
spadl si hluboko, všechno chceš vzdát.
Všechno si zahodil, svůj sen sis snil,
vytvořils bílý svět a v něm si žil.

Nezbyla naděje, zůstala prázdnota,
ztratil si svědomí, zmizela ochota.
Ležíš na zemi, smrt obchází v kruzích,
topíš se v marnosti, chtěls být jak druzí.

Lítost je zbytečná teď v týhle době,
jednou si uvědom, chyby jsou v tobě.
Umřeš jak chtěl si žít, v tom bílém světě,
nehledej smysl už v žádný svý větě.

Už nezbylo vůbec nic, co by si dal
za svůj život bez hranic, jaký sis přál.
V zádech tě mrazí, jsi sám, nejsi borec,
smrt pro tebe přichází a to je tvůj konec.