Zadumán a přízemní pán

Klapky dřevěné klavíru
pod hvězdami vesmíru,
střídavě černé a bílé,
tóny kratochvíle,
vše podle partitury,
nic není nahodilé,
žádná improvizace.

Postrádám cíle,
mám značný strach
ze spárů civilizace,
přál bych jí krach,
okamžitý návrat,
aby se hledali
a nacházeli
v podstatných
hodnotách.
Až do prvobytně,
prvobytně pospolné.

„Budete muset zaplatit,
zavírám podnik!“

Mocně mával portmoné

„Měl jsem tři piva,
tady je stovka."

"A kdo zaplatí deci žitné?"

"Máte v ceně couvert,
a není to vůbec nezbytné,
přesto pro fešnou barmanku,
nechám 20 káčé spropitné!“

„Má velmi naditý rolák
a já jsem pane kadet,
někdo by řek čtverák
maluji jako Manet

Klopýtám na cimru ochablý,
nemám ani pouhý čtvrťák,
to jsme to Manete dopadli,
zítra si vypůjčím od bytné...