To temně vítr vál

To temně vítr vál,
když jsem na polní cestě stál,
na měsíc se díval.

Zavřu oči unavený,
do trávy se položím a sním.

Po měsíci procházím,
sleduji vás kukátkem,
kdy, mí kamarádi,
kdy se opět sejdem?

Vidím vás jako malé světlé tečky
roztroušené po zemi,
jak se za něčím ženou.
Tak rád bych nás opět spojil nataženou rukou.

Nahoře ozve se hlas:
„Probuď se můj milý,
už je den.
Měsíc nech spát s Pánembohem.

Otevři oči,
přestaň snít,
co vlastně o tvých přátelích víš?

Přijď klidně mezi nás,
užívej si dny,
tady jsi mezi přáteli.

Vstávej a vyběhni ven,
svět kolem nás je jeden velký sen.

Za ruku podrž toho,
koho máš rád.
Ten ti napoví,
jakou cestou jít dál.

A až k cíli dojdeš,
budeš rád.
Poznal jsi kamarády,
pro které jsi žil a hrál.“