Těšení

Střípky paměti,
popaměti skládám,
vetknuté do slov a obrazů.
Fotka je připíchnutá na rám,
co rámuje mou duši.
Záblesky štěstí,
vliju do noci příští.
Však na malou chvíli,
zahnaná do kouta,
klečet na hrachu.
Moc noci tříští obruče,
okovy z prachu.
Těším se z času,
složeného popaměti,
ze vzácných chvil,
co rámují,
cestu od dítěte k dítěti.
Jen tak z rukávu vytřepat,
hejno labutí,
co křídly šustí.
Na nich pak bělostných,
bez strachu,
těšit se z věcí příštích.