Lost in Prague

Je mi zle. Od žaludku. Strávené chvíle.
Společné místa, myšlenky.
dávná poezie.

Příběhy a sny.
Touhy a naděje.
Poslechni si své toulání.

Krev je v obloze.
Na zemi vzpomínky.
Místa v dálce.

Už nejsme svoji.
Sníh roztál.
Život jde dál.

---

Otěže toho města zdají se mi bezvěstné.
Oči úzkostlivě střežící opilé silulety.
Chrámy tváří pobité ranním chladem.

Třikrát prochází na to místo.
Tunel pod žižkovem housenka paranoii,
skepticky počítám dlaždice noci.

Raduji se ze života jejího, ač neumírá,
vybíhám na její strop, obraz světel na dlani,
klid se mění v euforii, nápad tíže nemá.

Vysílám do světa pozdrav, bez dechu,
míjím svůj stín, mráz tiší zelený čaj,
slyšel ozvuk, Jílkův máj,

hlasy jeviště, drnčící decibely podzemí,
bouře v srdci, strnulost, bezvětří,
šedivé pásma oblohy, stehy věrnosti.

Usínáme lásko a ty bdělá, vzpomínáš,
jazylkou, bránice mých úst, zaštěrchá,
najdeme památnou harmonii, zítřkem krve,
rozvařenou, znovuzrozenou k cestám zlatých střech.