Co přivál vítr

Pokaždé

Vítr přivál jen krátkou chvíli

Uprostřed noci

                    třásly se hvězdy

a všechny ty sliby

Všechny ty chyby

Byť prchavými se kdysi zdály

Najednou mezi námi vytvořily

Zeď

 

Ptám se, sama sebe, naposled

Chci tohle znovu?

Chci tohle navždy?

 

Do očí padá nám déšť

v tu trpkou chvíli

Odvracím pohled

s pocitem obvinění z vraždy

Chci s tvým stínem v dáli zmizet

a nemuset přemýšlet

                             co bych chtěla vrátit zpět

Smíme? Chceš?

...tak řekni, jestli lituješ

že vítr opět přivál jen krátkou chvíli

že o mnoho přišli jsme

no mnohem víc jsme nikdy neztratili

a co napořád nám zůstane

Ale nikdy už nebude stejné jako tehdy

Jsou ty naše dvě třesoucí se

Rozžhavené hvězdy...

 

Tak běž domů

Abys mohl o nich snít

 

a jestli mě poprosíš

 

Smíš si je obě

pro dnešní noc

                    k sobě vzít.