Anděl

Ač na pohádky dávno nevěřím a vzdušné zámky už jsou dávno pryč,

prošlapané střevíčky iluzí v koutě hozené,

přesto zkouším znovu uvěřit, zas hledám k říši Fantazie klíč.

Dnes v noci se zázrak stal a z nebe se ke mně anděl snes,

složil svá křídla,podal my ruku a zašeptal:

"Pojď a nech mnou se vést"

Já v němém úžasu přikývla,však v očích strach marně ukrývám,

anděl jen hlavou kývl

a ukázal my knihu,co psal život sám.

Pak ke mně usedl a začal my z té knížky číst,

zašlé stránky hustě popsaná,

pomalu obracel za listem list.

Temnou nocí nesl se jeho zastřený hlas,když předčítal my modlitbu o lásce,naději i o štěstí.

Vedl mne údolím strachu,uličkou nálezů a ztrát,

vedl mne dál a dál,až tam,kde vyvěrá pramen řeky bolesti.

S pokorou naslouchám a slzy zkrápí moji tvář,

vlny vzpomínek se vracejí,za víčky míhá se za stínem stín.

Anděl mírnil bolest mou,políbil mne na čelo a pak do dlaní vtiskl my svůj snář.

Do duše sedl my klid a smíření, já s důvěrou podala andělu ruku svou,

už nemám strach,ničeho se nebojím.

Tak prosím roztáhni křídla svá, já životem po Tvém boku ráda poletím...