Beznaděj

Při každém nádechu zase se topím,
znovu se zvedám však nemůžu stát,
nahlížím k nebi a boha prosím,
ať po dalším vzestupu nepřijde pád.

za každou naději, sražen jsem k zemi,
nevědě kam můj život spěje,
zavržen světem, opustěn všemi,
pomalu upadám do beznaděje.

Jiskra života už mi pomalu hasne,
duší se táhne jen temný stín,
hlavou se prohání myšlenky strastné,
vytloukajíc štestí jako klín.

Snad kousek naděje ještě mi zbývá,
že získám zpět to co ztratil jsem,
že štěstí se přede mnou někde jen skrývá,
a tak nechám se vést osudem.