Světlo lamp chodilo po pokoji
lhalo
škrábalo po stěnách
a drze připomínalo tebe
šuplíky vzpomínek si pořád vzpomínají na tvojí kolínskou
kožený kabát
a šťastné dětství
(to sedí odřené a ubrečené v koutě)
zapomenuté
metodou postupného odvykání
už si ani nepamatuju
jaký to vlastně bylo když
nás v tomhle bytě bylo pět
plus pes
ten dneska běhá za plotem
a možná si jako jediný neuvědomuje
jak i po těch šesti letech
pořád
tak strašně chybíš.
Moc pěkné a hodně smutné. Je vidět, že máš poetické srdce a umíš ho používat.
15.04.2015 17:59:15 | Miro Sparkus