Pomni, abys den sváteční part II

Snažím se počítat pivní bublinky
v mnohokrát používané sklenici
a z těchto prožitků na linky
verše psát něžné růžolící…

Ani v dětství jsem nebyl zdráv
tak jako kdysi uctívaná řípa
pro časté stonání, dívky mnou pohrdly…
I dnes, když sleduji řeky splav
znovu mám bílý šátek v podhrdlí.

Nemohu téměř mluvit
a jak jistě uznáte
konzultant bez hlasu
je jako baskytara bez basu.

Je neděle dopoledne,
na stromech
se ani lístek nehne
je v podstatě pod mrakem.

Nepřipadám si být nuzákem
jsem vnitřně bohat,
důvěřuji v Boha
a tím, že často stonám
jsem vedený k pokoře.

Za stavu nemoci
si uvědomuji
vlastní nedostatečnost,
pomíjivost.

Není to nářek poražence,
jen uvědomění si toho,
že se zřejmě v životě
dopouštím stále stejných chyb.

V písku zřím dětmi vyvedené
symboly ryb...

Už nepočítám bublinky piva
na rozeklané židli zahradní restaurace
blíží se doba poledne,
z pootevřených plastových oken
uniká vůně vepřové panenky…

A to já bych si dopřál
temperamentní „panenku“
bez vepřové

Tvůrce vše vidí,
mlčky se dívá…