Nadějný den

Zas další ráno, další den,
k východu s nadějí se dívám,
že snad je to právě ten,
kdy opustí mě mé těžkosti.

Já bych přál si krásný den,
den kdy se vše změní,
přijde vyrovnanost citů,
rovnováha se světem.

Najít svůj mír a klid,
kdy duši naplní krása,
co je stálým darem,
ne dílem okamžiku.

Přitom dívat se v dál,
vnímat paprsky slunce,
i dotek vánku.

Kdy půjde to tak snadno,
nechat za sebou minulost,
bouře svého osudu,
co táhnou ke dnu,
a nechtějí pustit dál.

Tak proč by právě dnes,
neměl být ten nadějný den...