Pološero

Cítím se jako v objetí dikobrazů,
vzpomínky chutnají jak čerstvá rukola,
život je nahrávka se spoustou kazů,
některé pasáže přehrává dokola.
 

Tvá láska byla jen tak na oko
a nekonečně se to za mnou táhne,
Laciná přetvářka, tak jako rokoko,
když kýč se lží v jednotu se spřáhne.
 

Ještě stále stojí tu tvůj stín,
schoulený v pološeru postele,
ještě se bojíš o svůj klín,
a ztrácíš svého přítele.
 

Dlouhé je čekání na odpuštění,
za hříchy,
za chyby,
za to co není.

.