Vzdálená

Na hony vzdálená,

tam někde usínáš.

Myšlenka vyvstane,

strachem je oděná,

zdali pro mne ještě místo máš.

Dny a noci plynou,

čas už pro mne cenu nemá,

stále více propadám se vinou,

pořád čekám, jestli přijde změna.

Dala jsi mi naději?

Či jen soucit pro mne máš?

Zázraky se přece jen tak nedějí,

když mou náruč odmítáš.

Vždy jsem tady pro Tě byl,

a nepřestávám tohle chtít.

Mnoho věcí jsem už pochopil,

pro Tvé „ano“ chtěl bych žít.

Dlouhá doba již je za námi,

však přijde mi to jako včera.

Noc hrála všemi barvami,

když Náš plamen protnul stíny šera.

Jiskřičky zde stále jsou,

na Tobě je, co bude dál,

láska tvoří vzpomínky Nás dvou,

aby to tak zůstalo, hrozně bych si přál…