TAJEMSTVÍ, KTERÉ NENÍ PRO DVA

Nádherná žena v rudém oblečku

na zem si sedá.

Čeká.

Děvenko, pojď ke mně blíž,

však už víš.

Krásná jako žár vycházejícího slunce,

prudká jako jiskry hořícího ohně.

Pojď blíž, moje milá,

povedu tě.
Chci tě.
Obejmu tě.

Až ráno se probudím,

nečekám, že tě uvidím.

Měl bych čekat? Jsi lehčí než pírko,

tak tě jemu vrátím.

/Však jen ty chvilky si krátím./