Srp

Mám ohnuté záda do srpu,
kosím slova a narážím na kameny,
zahlazený do oblých frází
ničím poslední zbytky němého kovu,
rezavím v kalné vodě
odhozen na neurčito

šepot trávy mě přerůstá,
nadobro převyšuje zdání marnosti
rukojeť bez věrného doteku trouchnivý,
leží tu, a přece je oddělená,
teplo dlaně zchladlo docela,
aby kámen zůstal kamenem.