Alespoň je mohu kreslit

Výčepní padají z rukou sklenice,
kožené střevíce,
zůstaly dnes v botnících.

Zahradní restaurant,
rozlehlá pergola,
mládenec v triku GANT,
poprsí mnoha žen,
zrcadlí se mých v sítnicích.

Bohatý chlapec zavelel k odchodu,
za postesknutí,
že si chce užít.

Dvě třicítky s naditým hrudníkem,
bez protestů
usedly na kola
a jely za ním.

Snažím se kradmo sledovat
jednu z nich,
odjíždí za úplatou.

V předklonu pevné čtverky v bílém tílku,
otupení smyslů,
moci je mít v dlaních,
no páni,
bez holedbání,
alespoň chvilku.

„Všecko je to o penězách!“ říká Bohumil
ve filmu Dědictví aneb…

Spokojím se s tím,
že na čtvrtku papíru
nakreslím jeji pánev,
jak kroutí hýžděmi
na sedadle jízdního kola

Právě prochází modrá....

Vyhlíží neskutečně z profilu.
Vlastní symetrická céčka.

Dřív než se zasním,
ozve se výčepní...
Brzy mě zkasíruje její čtečka

„Bude to kartou nebo CASH?"



"Co by si řekla na KRLEŠ?!“